Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poušť

Poušť

             

Někdy si říkám

      

že už tu

poušť

dětství

a minulých dní

            

opustím:

             

Písek s ostrými hranami

bezbřehých krutostí

bolestivě řezající

do chodidel

a za bouře

do tváře a očí

            

Kosti mých dřívějších já

rozeseté kolem

vybělené spalujícím

nedostatkem lásky

             

Nekonečné lány

masivních dun

smutku

             

a neurčitého volání

po čemsi neznámém

zakuseném jen zčásti

a v náznacích

                

po onom tajemném

a lákavém

tvořícím maličké

oázy radosti

           

rozechvělé

a vzácné

              

jako květy a stromy

na těch místech

s tůní živé

vody

                  

Ponořen v ní

po kolena

                  

si to zkrátka

někdy i říkám

            

                  

        

 

Poslechnout si báseň můžete zde (audionahrávka z autorského čtení).

             

                 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář