Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šestá povídka o Vrkošovi

26. 2. 2007

     Vrkošova zamyšlení a občasné scestné závěry mu nejenže způsobovaly pelichání, ale navíc ho vždycky vehnaly pod vliv nějakého „učitele“, Vzoru. Záhy zjišťoval, že se s ním vlastně ztotožnit nemůže, protože neumí tak dobře zpívat, pohupovat se, hrát, vrkat, tvářit se důležitě, mluvit o sobě, zajímat se o druhé nebo být zábavný. Což ho zase vedlo ke sklíčenosti nad vlastním osudem a k opadávání dalších pírek.

     Zrovna byl v rozpoložení, ve kterém vinu dával rodičům, protože ho nenaučili orientovat se ve světě dospělých, Vzorů. Cítil se jako trouba i proto, že už měl věk, vzdělání, rozhled i ženu a holoubátka, ale dospělým se necítil. Střízlivé oči jistě odhalí, že by mu stačilo milovat sám sebe, usilovat o úspěch a vlastní rozvoj, aby se stal i pro sebe Vzorem. Vrkošek nepil, tak proč jen to neviděl? Snad že byl tak trochu trouba...

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Vrkoš je můj hrdina

(Jarda Videňák, 28. 4. 2007 1:32)

Snad budou i další příběhy, třeba jak Vrkoš studoval, učil...a tak. ;-) Jsou to velmi poučné bajky, navrhoval bych je jako povinnou školní četbu :-)....učili se srát na lidi, což bylo v holubí společnosti považováno za nejprestižnější dovednost.... :-) To je přímo životní moudrost :-)