Jdi na obsah Jdi na menu
 


Déjá vu

26. 1. 2008

Déjá vu

 

Přešel mě pozvolna smích tak před půl rokem

a ta křeč na tváři není moc hezká

a trochu překáží ty tiky pod okem.

Myšlenky – jen škráblá ohraná deska.

 

Taky to koktání odbourat už bych měl

A z tváře vymazat ten výraz bezduchý.

Proč jsou pryč doby, kdy radostí jsem se chvěl?

Teď rozechvívají mě moje předtuchy;

 

hrozivé předtuchy… raději nemyslet.

Tak nějak postrádám endorfiny

a vizáž váguse též nepřidá.

 

„Snad jsem si, pro Krista, vybral ty horší z let,“

zadoufám, snažím se zahnat splíny.

Otázka nezní však „kdy“, ale „zda“.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář