Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dospívání

15. 9. 2010

Dospívání

         

Za bouře emocí, tužeb a hormonů

dravostí zpěněnou vichrem jsem loď svou hnal.

Věděl jsem: vítězství, anebo utonu!

Do tváří nepřátel plival! A jak se smál!

           

Čtrnáct mi bylo či skorem ku dvaceti,

plul lodí z oceli s kanóny na bocích.

Jak rychle divoká léta však odletí…

Co zbylo? Perel pár. Jizvy po žralocích.

               

Dnes už jen zklamávám sám sebe každý den.

Dál jsem se nepohnul. Dál už se nepohnu.

Vyjeté koleje. Marnost vše. A tak dál.

         

Kdy ve mně změnil se válečný ryk ve sten?

Co jen to vyrostlo! Strom asi neohnu.

Co zbývá? Tvářit se, jako bych neprohrál…

  

     

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář