Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šeď

25. 2. 2008

Šeď 

 

Jak jen se ubránit zoufalé šedi dní

Zas tupě zabředám tam, kam jsem nechtěl

Zastavit rukou třas – marná to snaha

(Ospalost daktylu vkrádá se pod kůži)

 

Zklame mě každý den – že není poslední

Přízraky kolem mě… mám hrůzu z těch těl

Všechna jsou obludná, slizká a nahá

Kéž by mě nechala alespoň trochu žít:

 

Pochopit, procítit, roztáhnout křídla snad

Zrníčko na plechu, vítr mě smete hned

Kořeny? Nehrozí. A domov? Slovo jen.

 

Večer ten žalozpěv budu ti předčítat

Z těch hrozných blábolů rysy ti ztuhnou v led

Neprcháš. Ani já. Tak se bojíme změn?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář