Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proudy

24. 4. 2011

Proudy

        

Zabloudil jsem do krajiny

plné dlouhých, temných stínů,

kde „mé já je někdo jiný“,

jak psal kdosi na hladinu.

        

Pod povrchem proudy vírů

strhávají bezohledně

lásku, něhu, štěstí, víru...

zbytky slůvek od posledně.

     

Skrytě hledám domovinu,

kde sám sebou můžu být,

aniž bych tu cítil vinu,

nebo úzkost, žal či strach.

   

Můžu časem pochopit

co tkví v proudů divných hrách?

      

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář