Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jenom se nezbláznit

26. 12. 2010

Jenom se nezbláznit

                  

Jenom se nezbláznit

Jak chceš

Ale slova nepřichází

Jiná než vždycky

Tolik se toho děje

Mezi lebečními stěnami

Temnějšími každým rokem

Nenapsat řádku

Kde mnozí stohy slov

Neříct ženě a přátelům

Čím vším –

Nevidět než na pár metrů

Na té cestě poznání a lásky

Nesdílet nadšení

V čem jsem tak sám

A ani po letech nebýt si jistý

        

Když tomu utíkám

Do cizích krajin

Ztratím se a nemám komu říct

„Pomoz mi

Protože neznám cestu“

„Proč sem chodíš,“ diví se

Jak jim vysvětlit –

Poznávám ten jejich svět

Chvíli mi připadá půvabný

Jenže opustil jsem

Sám sebe

A není cesty zpět

Kam vlastně:

„Domů“

Je jen iluze

        

A pak je tu Královna

Z jejího rozkazu

O hlavu kratší

Každý den

Utíkám jí

Schovávám se

Její pejsek

Na obojku s ostny

Uvnitř

Když si zamane

Vidím rudě

Poznám nepřítele (ukáže na něj)

Trhám i kňučím

Abych se jí zalíbil

Pak celý šťastný obskočím

Nastavenou nohu…

       

Přežívám

Kde mám naplno žít

Narážím

Vztekle buším do vrat

Bran a dveří

Neotvírají

Nedivím se:

Pošetilec

S tupým výrazem

V prázdných očích

           

Strnulost mrazivá

A pocit prázdnoty

Po bujném veselí;

Obvyklé vody mé

V samotě nebát se

A ještě pár dalších

Planých přání

Jimiž se konejším

Abych se vrátil

Alespoň na začátek

    

    

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář