Jdi na obsah Jdi na menu
 


Telefonát (sonet)

Telefonát

                 

Telefon vyzváněl, nestihl jsem ho vzít;

ten den byl divoký, marně jsem hledal klid,

ostatně tak jako každičký jiný čas,

co se mi rozpíjí a málo je v něm krás…

            

Kamsi se rozbíhám a volám tedy zpět,

dost to tam chrastilo, útržky slov a vět…

Přesto tam cosi tak známého znělo!

Zastavím… sluchátko však oněmělo.

                

Pak ovšem ožilo mrazivou větou tou,

z níž v hlavě blikala shora i zdola

červeně kontrolka jak pominutá:  

                    

„Chci se moc vrátit zpět, zpět do života!“

Sedám si, šokován podivnou jistotou:

Z hlubiny má vlastní duše mi volá.

                    

                

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář