Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zpověď

Zpověď

                      

Nesnáším svou poezii…

Není to to jediné!

Hlas, vzhled, celu, v které žiji,

trapné běsy rodinné,

                      

smyčku pevně utaženou

kolem krku, rukou též…

Milován jsem jen svou ženou,

jestli i to není lež.

                  

V iluzích jsem utopený

o sobě i o druhých,

každý tón v nich je bezcenný

a mizí jak loňský sníh.

                  

Přátelé mi vzdalují se…

O rozum se strachuju,

to když ráno s hlavou v míse

štěstí noci splachuju.

            

             

           

Záznam z autorského čtení (audionahrávka) zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář