V kavárně
Brzo už najedu
do obrátek
říkám si u šálku
citronové kávy
již srkám půldruhé
hodiny
Zastavení
utápí mě roky
v močálu hloupostí
jenže smysl ani
na prériích bytí
natož ve městech
iluzí!
V lesích sýček
zdraví strašidla
uvnitř mé lebky
houkavě odpovídají
a nikdo další už –
„Málokdo má rád kyselý,“
pronese kavárnice
dívka se sladce
usměje
teplý jarní den
jí poodhaluje vnady
mezi pestrými
květy šatů
„Hlavně aby nebylo kyselý,“
povídá borec
zazní smích
a vrčení kafemlýnku
Dopíjím
a smiřuju se
se svou jedinečností
alespoň v něčem
„Odcházím středem!“
zvolá svraštělá bábuška
a berlemi rozhání
tísnící se dav
kávofilů u pultu
žasnu
protože já mrzák
uvnitř
šourám se při zdi
a beze slova
mizívám zadem
přičemž
pes neštěkne
Nicota za nehty
vpíjí se do krve
uchlácholené kofeinem:
Existuju
jen ve vzpomínkách
zatímco s tímhle
nikdo nechce nic mít
pomyslím si hořce
kávě navzdory
načež zrak
padne na dno
a já čtu v lógru
jasné poselství:
Zjara zas najedu
do obrátek!
Audiozáznam z Večera autorské tvorby ZDE.
