Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. 5. 2022

V kavárně

                  

Brzo už najedu

do obrátek

    

říkám si u šálku

citronové kávy

již srkám půldruhé

hodiny

         

Zastavení

utápí mě roky

v močálu hloupostí

    

jenže smysl ani

na prériích bytí

natož ve městech

iluzí!

     

V lesích sýček

zdraví strašidla

uvnitř mé lebky

houkavě odpovídají

a nikdo další už –  

           

„Málokdo má rád kyselý,“

pronese kavárnice

dívka se sladce

usměje

teplý jarní den

jí poodhaluje vnady

mezi pestrými

květy šatů

„Hlavně aby nebylo kyselý,“

povídá borec

zazní smích

a vrčení kafemlýnku

        

Dopíjím

a smiřuju se

se svou jedinečností

alespoň v něčem

          

„Odcházím středem!“

zvolá svraštělá bábuška

a berlemi rozhání

tísnící se dav

kávofilů u pultu

žasnu

protože já mrzák

uvnitř

šourám se při zdi

a beze slova

mizívám zadem

přičemž         

pes neštěkne

    

Nicota za nehty

vpíjí se do krve

uchlácholené kofeinem:

          

Existuju

jen ve vzpomínkách

zatímco s tímhle

nikdo nechce nic mít

pomyslím si hořce

kávě navzdory

    

načež zrak

padne na dno          

a já čtu v lógru

jasné poselství:

    

Zjara zas najedu

do obrátek!

           

            

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář