Jdi na obsah Jdi na menu
 


Honibrk

         

Trapný jsem jen honibrk,

tlučhuba a lenoch líná!

Marně strkám prst skrz krk:

nezvratná je vnitřní špína…

               

Pomalu mě melou mlýny,

boží budou stěží jen;

hlava třeští z kocoviny,

aniž byl bych opojen,

            

vše do šedi propadá se

a to hezké nevnímám,

nebo hezké jenom zdá se

a není to nic než klam.

          

Iluzemi prosycený,

pokřiven a rozemlet

těžko bořím jejich stěny,

schován v nich za masky vět

        

a pod mnoha jejich klamy

opravdovost svou jsem skryl.

           

Proč však lepší se to zdá mi,

nežli abych plně žil?

             

           

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář