Jdi na obsah Jdi na menu
 


Myšlenky

    

        

Nemusím uvěřit každé z nich!

Vždyť v jádru přeci tak otravné jsou...

Svět bez nich by vážně krásně ztich´,

 dramata stala by pouhou se hrou,

      

zmizela všechna by pokřivení,

kterými vnímáme to, co je,

zbylo by jenom to - a co není,

odtáhlo pryč by bez boje.  

                  

Zní to jak kouzlo - snad čudlík mít

a mačkat, kdykoli objeví se,

urputně, rozhodně a bez zábran...

       

Z prstu už pomalu ztrácí se cit,

jak držím tepnu si na krku. Sen

o kouzlu říkám u nebeských bran.

      

       

Audiozáznam z Večera autorské tvorby zde.

            

          

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář