Jdi na obsah Jdi na menu
 


O Karkulce

              

Karkulka jde lesem tiše

cestou bez možnosti skrýše;

mamince, té se to plká,

té nehrozí potkat vlka,

temnou stvůru vrčící...

             

Pěšinou jde mlčící,

pevně svírá košíček,

v hlavě strach zní jak sýček,

tak je celá vyděšená.

            

Může za to rýma senná,

že teď zrovna kýchla si?

Les však dělá ohlasy

„HEPČÍ“, tak se rozhlíží,

zda vlk se někde neplíží,

je vlevo, vpravo? Ve křoví?

                

Vtom stojí před ní! Teď to ví,

jenže to vážně nečekala

a strachy se pokakala.

            

„Co to máš v tom košíčku?“

čichá vlk: „Snad kašičku?“

Přiblíží k ní očka šedá.

Kašičku snad, je však hnědá!

           

„Dobroty, jsou pro babičku...“

řekne tiše za chviličku,

je jí trapně, ruce svírá.

Vlk na ni jen tiše zírá

a do oka jdou mu tiky:

„Nechápu ty lidské zvyky,“

odplivne si a pryč prchá.

            

„Zachrání mě jenom sprcha!“

běží hlavou holčičce

a utíká k babičce.

             

Ta v posteli polehává,

což je trochu silná káva

po tak mrzkém zážitku!

„Tu máš víno a kytku!

Zase jsi se neholila!“

spustí na ni, tak jak byla.

           

„Od tebe to zrovna sedí,

smrdíš, až mě nos můj svědí!“

říká babka nevrle,

„je mi z toho trochu zle,

nepůjdeš se třeba umýt?“

            

„Svěrač pevný sama zkus mít,

když vlk na tě zuby cení!“

Karkulka hned zlostí pění,

„jeho cestou potkala jsem,

nežli jsem se dostala sem,

utekl, a tak jsem tu,

víno, hrušky i buchtu,

sůl do vany i kus pemzy

nesu ti, a ty máš hemzy!“

              

Vlk se trochu zastyděl,

že to předtím neviděl,

a tak čuměl provinile.

            

„Že ty zas máš svá promile?“

dívá se naň zpatra,

„zničíš si tak játra!

Taky skoro nevidíš,

když tak poulíš oči, víš?“

             

„Co to říkáš, neslyším tě!“

                

„Prosím tebe, jsi jak dítě!“

nakloní se k němu blíž.

Vlk se z puchu noří níž,

oči rudé víc vypulí:

           

„abych na tě, to neřku-li,

viděla, ty krasotinko,

pojď blíž ještě o malinko!“

              

Karkulka je v ráži celá

přesto se však přiblížila;

vlk se pustil v akci smělou

na jeden hlt polk ji celou

a ke studni odvalil se.

             

Odtud je to známá píseň,

hajný, nůž i kamení,

zázrak znovuzrození.

            

Co říci tedy na závěr,

když pohádka má jasný směr?

Inu, před osudem ani

hnědý flek vás nezachrání.

         

           

Audiozáznam z Večera autorské tvorby naleznete ZDE.

           

              

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář