Ivan Blatný
Ivan Blatný
Pondělí 17,30
Poněkud rozčilen jsem právě slyšel jak
Konečně bouchly dveře
A uviděl Na prostředníku poblíž mozolu
Stojánek na dopisy
A jak jsem si one Vzpomínám
Jak plátky z malých kvítků padá popel
Přeškrtám šikmými A sedím Rozsypaný
Hledím Skutečně mi vyhasla
Odkládám do prohlubně Pohled na
Ťukám sirkou Do rtů Beru škatulku
Kdykoli dýchnu nějaké smítko se
Zasvědí nad obočím
Pravou rukou odkládám sirku takže nyní
Zbytek cigarety držím levou mezi pro
A poblíž lícní
Vidím v duchu Kotlářskou ulici
Přátelé B. a K. Co řeknou této básni
Vidím Oklepávám V levém obočí
Na jemné kůži pod pravým okem Tam
Zamáčknu levou
Jdu do pokoje
Posunu o něco níže tyto listy z nichž
Tam vidím na stole Jak vstávám
Jak sedám nadzvedaje Vidím tam
Přeškrtané části této básně
A škrtám ještě dvěma rovnými
V koutku levého oka Jdu A vidím
Nit která visí z předposlední zásuvky
Na temeni Nehty pravé ruky Na
A v horním oddělení skříně Vstávám od stroje
Nyní ovšem sedím tak že zadní nohy židle
Držím v zubech A slyším hvízdání
Světelných píšťal zrcadlících se
Jak zabrzdila
Nůžtičkami které beru z pohárku
Poněkud pokrčeným ubrusem a hadrem
Ve váze položené na krajkách
Což připomíná
Zeleninovou zahradu kde králík vykusuje
