13. 1. 2010
Sedím blbě
Sedím blbě
Asi jsem si blbě sedl,
když tak nad tím přemýšlím,
či se špatný vítr zvedl,
že touhy mizí jak dým,
a já si teď tiše kynu
(ač bych měl se s vichrem rvát)
a bojím se, že zahynu,
aniž dobudu svůj hrad,
v němž as moje snová paní
s jinými radš chodí spát,
když zpíjím se v podhradí...
„Ó, Pane můj,“ šeptám přání,
„snad bys mohl radu dát!“
Sedím blbě, neradí.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
