Chmury
Chmury
Obestřen chmurami náhlými jako blesk
z nebe snad čistšího než v letní podvečer,
sedím a nechápu: Mísí se zlost a stesk
tam kdesi uvnitř, kde dlouho jsem nebrečel,
kde znějí dokola ty samé písničky:
i tohle téma tu mockrát už bylo,
kruhy a spirály – slzy, kapesníčky…
Mám prostě vše, o čem kdy se mi snilo!
Sarkasmus? Marný je, stejně to nevyzní,
a verše plačtivé drásají mi nervy,
leč asi ne tak moc – když je teď vytvářím…
Semletý v prejtu slov, o němž jen němí sní,
obestřen mlčením bohyně Minervy,
ztracen jsem na cestách… kde že je slavný Řím?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
