Cokoli chceš
Cokoli chceš
„Těší mě
život,“
zářil Mistr
„Copak to jde
neustále?“
mračil jsem se
na něj
Pokrčil rameny:
„Dělej jen,
co chceš
dělat,
a bude tě to
bavit!“
„Ale co zákony?“
plašil jsem
zažitými myšlenkami
Zasmál se:
„Proč si myslíš,
že toužíš
po tomhle druhu
činností?“
„Netoužím,“
zarazil jsem se,
„jen se možná
píše a mluví
příliš o tom
co se nesmí
a málo víme,
že i můžeme…“
došel jsem k závěru
který věděl
už dlouho
„Můžeme cokoli!“
upřesnil má
slova
a gestem zarazil
mou naučenou
reakci
stejnou jako prve:
„Málokdo se
odváží
velkoryse snít.“
„Ale co by
na to řekli
ostatní?“
podivil jsem se
té míře
svobody
„Nepotřebuješ
ničí svolení,“
mrkl na mě
a dodal:
„A uvidíš,
kolik při tom
získáš
obdivovatelů!“
