Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čtení na lavičce

Čtení na lavičce

              

„Co to máš,

tati?“

               

přijela ke mně

má pětiletá

dcera

                

a zabrzdila kolo

sandálkama

                 

„Knížku o netradičním

pohledu na svět,

              

skrz naši duši,“

               

pokrčil jsem

rameny

               

protože jsem netušil

jak jinak

to zjednodušit

               

„A já mám taky

duši?“

              

chtěla vědět

               

„Ano, každý ji

má.

              

Jen ty jsi s ní

v kontaktu,

               

zatímco my

dospělí

             

jsme k ní ztratili

cestu,“

               

vyjadřoval jsem

                  

čím se zabývám

už pár let

            

„Přečti mi kousek!“

           

sedla si ke mně

se zájmem

                

A tak jsem četl

            

a zrovna takovou

zapeklitou část

               

plnou přehuštěných

větných staveb

               

a složitě konstruovaných

objevných

myšlenek

             

„Hm, je to pěkný,“

              

zatvářila se

chápavě

           

a já zase

zaskočeně

a nevěřícně

                

„Ale ještě že mám

tu novou trubku,“

               

zasmála se

              

divoce ji

rozzvučela

                

a odjela

                 

Asi jsem jí

neříkal nic

nového

                 

a ještě

nerozuměla

           

popisovanému

odloučení

                

od jejího jasného

hlasu

               

který ji dosud

             

tak neomylně

vede

                

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář