Jdi na obsah Jdi na menu
 


Desky

Desky

           

V černé tašce nosím

desky s optimismem.

Aniž se jich prosím,

stále melou o svém

           

prapodivném náhledu

a jak je to snadné:

Prý není, co nesvedu!

„Zoufat si? To snad né!“

             

Furt si vedou svoji

krásnou, milou řeč,

až mi srdce buší!

              

Rozpor cítím dvojí:

navenek než křeč

a svíravost v duši.

               

                   

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář