Jdi na obsah Jdi na menu
 


Klamavé zdání

Klamavé zdání

             

„Hlavně aby

všechno

probíhalo v klidu,

            

pozvolna

               

a přicházelo to

postupně!

              

Po měsíci

zvratů

              

posledních pár dní

takových je:

                   

zmizela dramata

              

a já přijímám

cokoli.

                 

Změny jsou to

obrovské,

             

ale přitom

většina kulis

zůstala,

               

jak byly,

             

tak nač to

hrotit,

                

prostě co přijde,

to přijde.

               

Jen to nesmí

bolet!

                 

Bolest totiž

              

devastuje tělo,

je nepříjemná

a zlá!“

                   

promluvil muž

              

který rád klouzal

po povrchu

                

prázdných

slov   

            

Ten druhý

pokrčil rameny:                

     

„Často si chceme

myslet

to či ono,

                     

a proto onomu

zdání

             

věříme.

              

Tím si snadno

v hlavě

             

vybudujeme

pohodlné zámky

                  

iluzí

                

s labyrinty lží

v zahradách

                  

a celami

uvnitř,

              

vypolstrovanými

blaženou nevědomostí.

                    

V nich se držíme

mříží,

                    

zíráme skrze ně

                  

na všechno to,

co tam venku

                  

odporuje

našim představám,

                  

a pochvalujeme si,

              

jak se k nám

nedostane

            

ta bolest

         

ze střetu

s pravdou:

            

Umlčíme ji,

zamaskujeme,

ignorujeme,

             

mávneme nad ní

rukou…

               

A přitom

právě ona

            

vede nejrychleji

a neomylně

                

k probuzení.“

              

                    

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář