Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kontinuita

Kontinuita

            

Obestřela mě

únava

             

jako sirup

kapky medu

            

lepí to

             

vnímaný obraz

coby fotografie

                 

místo obvyklého

filmu

                

před očima

zamrzne

           

a náhle je tu

další

              

trochu jiná

               

mezi tou první

a druhou

cosi chybí

               

uniklo mi to

             

cítím se

vyděšený

co všechno se

mohlo stát

               

zvlášť když řídím

k ránu domů

              

ale vlastně

i kdykoli jindy

                  

nepozornost

stačí chvilková

              

ale víčka se

zavírají

                  

rozmazává se

                 

co mám vnímat

ostře

                     

a ve vzniklém

prostoru

                  

hýbe se plno

hrůz

               

„Existují

strašidla?“

       

ptala se mě nedávno

má šestiletá

dcera

         

„Když na ně věříš,

tak ano,

jinak ne.“

           

„Záleží na mně?“

podivila se

      

„Ano.“

       

„Ale co ostatní?“

          

„Ti na ně buď věří,

nebo ne.“

                      

Vídám je často

v plíživých temnotách

            

mezi jednotlivými

obrazy

                   

Unikám

z přítomnosti

                  

a stojí mě to

plno energie

                   

asi je to zapotřebí

                   

jinak bych byl

úplně jinde

                 

jenže zřejmě

nechci

          

A přitom

          

je tu možnost

nepodléhat iluzím

                  

vím o ní

                  

některé nevyzkoušené

cesty

                 

mají větší

potenciál

                

než koleje

               

po nichž ze zvyku

a z obav ze změny

                

či prostě z nevědomosti

                 

jedeme

                 

ale co je vědomí

                     

a jak žít

v jeho světle

                   

jsou otázky

na které neznám

odpověď

                   

což neznamená

že to nelze realizovat

                      

děti to umí

                    

já to ztratil

někde cestou

                   

jako většina

dospělých

                      

a zvolil si

širokou bránu

                 

ačkoli vejít

lze jen tou úzkou

                     

kudy chodí

nemnozí

                    

Pořád ještě

je možné to změnit

               

odhodit všechna

očekávání

                 

a pustit

cokoli bylo

                  

žít tady

a teď

                

beztak totiž

to jindy nejde

                

jenže mysl

se směje

            

a rozestře obrovské

množství

             

úniků

               

je jich tolik

             

že pro jeden

zapomínáme na druhý

             

natož na to

                   

že není zapotřebí

žádný z nich

               

                 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář