Jdi na obsah Jdi na menu
 


Monolog

Monolog

                 

Chtěl jsem

alespoň na chvíli

                    

umlčet

svou mysl:

                   

Prohání se

po mrtvých pláních

minulosti

                 

boty zablácené

o oděv

ušmudlaný

               

vším

              

o čem se něco

domnívá

                 

a co tak vidí

jen ona

               

A odtud bleskově

přechází

                   

do iluzí

o různě vzdálené

budoucnosti

             

kde očekává

jakousi změnu

               

Vytváří tím

řetězící se

              

sebeklam

              

ve kterém se cítí

dobře

naplněně

a zaměstnaně

                 

neboť ráda

stále něco řeší

          

Svým neustálým

               

monologem

             

velice důvtipně

komentujícím

cokoli

ji napadne

              

a vytvářejícím

objevné závěry

po nichž se uznale

plácá po zádech

              

se mi snaží

namluvit

                     

že tak určuje

                 

mou totožnost

                    

Drží se jí

ze všech sil

                 

a díky tomu

existuje

v různých časech

                  

jen ne v tom

přítomném

                    

v němž se ovšem

odehrává

               

nynější

a jediná opravdová

              

realita

                 

Bude to zřejmě

tuhý boj

                    

pomyslel jsem si

                

a musel se

pousmát:

                   

Tyto verše

              

jsou totiž dalším

důkazem

            

její vynalézavosti

                  

při hledání

cest

                

jak se dostat

ke slovu

               

           

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

poezie na absolventsou práci

tery, 19. 3. 2015 15:35

Ahoj krásné :-)
Nemohl by jsi mi záhadný člověku pomoci vymyset pár veršů na mou absolventskou práci která e zabývá veřejným prostorem? Napsala bych víc.. tery.haspeklova@gmail.com děkuji