Na molu
Na molu
Zatímco jiní tak jak víno zrají
a slova den co den znějí jim líp,
tak má, ač po léta s nimi si hraji,
drhnou a chrčí jen jak suchý zip,
jenž pojí než jednu frázi s tou druhou:
obě se na vlnách povrchu houpají…
tlumená šeď – kéž by zářila duhou!
Alespoň zazářit, když nic neříkají…
Ač hledím zvídavě na krásy světa
a hledám, co vlastně je ono „vědomí“,
vnímám jen útržky jakýchsi symbolů.
Vlasy mi touž šedou skreslují léta
a běsy sílí v nich skoro k bezvědomí…
Kamsi plout chtěl jsem – však plácám se na molu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
