Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nečekané objetí

Nečekané objetí

                  

Stál jsem v parku

a pozoroval

stromy

                             

ve velmi dobré

náladě

             

Vtom se ke mně

přiblížil

bezdomovec

                

Rozhodl jsem se

nespustit obvyklé

reakce

               

a byl jen

zvědavý

co z toho bude

                               

Položil ušmudlanou

tašku

na lavičku

              

a smutně

směrem k ní

pokývl:

            

„Dneska mě

vyrazili

z ubytovny.

             

Čekám,

až otevřou pracák,

víš,“

             

povídal

když jsem mu podal

cigáro

              

a on mně ruku

za zvuku

svého jména

             

„Do padesáti

jsem makal,

               

osmadvacet let

doly,

              

fáral jsem

den co den,“

            

začal

na mé pobídnutí

            

svůj příběh

              

sedmi let

na ulici

             

 „Říkali mi

Kovboj,

nosil jsem takovej

černej klobouk.

            

Možná si mě

budeš pamatovat,“

                 

zeptal se

s nadějí v hlase

              

Pokrčil jsem

rameny:

               

„A co se

zvrtlo?“

               

 „Zemřela mi

žena,

já přišel

o práci

a vzali mi byt,

            

kam jsem tahal

bezdomovce,

rozumíš,

já ještě pomáhal

druhým,“

               

vzpomínal

jak se to sešlo

              

a v rychlém sledu

vyjmenoval řadu

dramatických chyb

              

ačkoli

z pohledu člověka

který nemá

co ztratit

               

se vlastně nezdály

nijak vážné

              

„Mám tam bejt

na desátou,

ale otvíraj

v osm.

            

Přijdu dřív,

nechce se mi tam

strávit celý

dopoledne,“

              

řídil si alespoň

tenhle kousek

bytí

             

„Kolik ti dávaj?“

             

Ukázal na tašku:

                

„Když bydlíš,

tak tři tisíce čtyři sta,

                  

ale když jsi

na ulici,

tak dva sto.

             

No řekni,

co to je?

Almužna…“

                

čišela ze slov

bezmoc

               

„A tak

v sedmapadesáti

tady somruju

korunu a cigáro,“

                  

bilancoval

               

s pohledem

skoro nevěřícným

                  

„Pojede mi

vlak,“

              

konstatoval jsem

                

„Já jezdím rychlíkem

načerno,“

               

zasmál se

                

„opíšou si občanku

a vyrazej mě…

              

No ale kde

můžou?

            

Nejdřív

v Ústí,

                 

tam ten jejich

šek zmuchlám

a zahodím,“

                  

gestikuloval

a pak rozhodil

rukama:

                 

„Přijde to

na magistrát,

              

ale co mi

můžou vzít,

             

tak leda to

tričko

a kalhoty,

           

nic víc nemám,“

              

vyjmenoval věcně

                 

„A ty bys měl

korunu nebo dvě?“

                    

zeptal se pak

nesměle

                 

Díval jsem se

na něj

                  

a říkal si

jak je snadné

skončit takhle

               

Když už jsem začal

neobvykle

dokončím to

taky tak

                    

pomyslel jsem si

            

a dal mu kilo

               

Vyvalil na mě

oči

            

a ty se mu

zalily slzami

           

„Ty vole,

Marťas,“

              

řekl dojatě

              

a než jsem stihl

zareagovat

              

objal mě

             

a já dostal

první vousatou

pusu na tvář

od chlapa

              

co navíc

zrovna nevoněl

                

Tolik nového

jsem opravdu

nečekal!

                      

Ale došlo mi

               

že jakmile

uděláš něco

jinak

                

začnou se dít

nepředstavitelné věci

             

 

 

Náhledy fotografií ze složky kresby

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář