Noční jízda
Pán naproti má stejnou bundu jako otec
tati
ale ten divnej ksicht
někdo mu řekl tati
takový nesmysl
děsivě chrchlá
hučí a skřípe vlak
tolikrát předtím
a ani teď báseň
žaludek v pěsti
léky pár měsíců
kyselej výraz
oplácí tý holce sklo
a kola stepují
úzkost děs úzkost děs úzkost děs
hlavou mi běží
okolní svět
Ani co je uvnitř
mě nebaví
denně tímhle vlakem
úzkost děs úzkost děs úzkost úzkost
bábinka řítí se ke dveřím
tatík se rozkašle
a vlak se zastaví
Kéž bych moh‘ vystoupit
Komentáře
Přehled komentářů
vysvětlovat poezii? hm... tak zkusím jeden náhled... představ si cestu vlakem jako cestu životem .. . jedeš, to, co je venku večer za sklem, se ti doslova honí hlavou - odrazem tvé hlavy ve skle... a jako ze života nemůžeš vystoupit, ani z vlaku jaksi nejde... bábušce se to podaří, ta je stará... ale vlak jede kamsi a nějak se nezdá, že bys to mohl ovlivnit... navíc jsou tam v tom vlaku (životě) lidé, kteří ti připomínají blízké, ale jsou divní, zrůdní...a do toho ten rytmus kolejí úzkost-děs-úzkost-děs...
Milý Martinybaby
M.H., 1. 2. 2007 19:02