O mém otci
O mém otci
Nová lednička
měla být tichá
ale hučí a klokotá
a občas z ní vyjdou
záhadné zvuky
„Je to brůča,“
zasmál se
když ji zapínal
ani se nezlobil
že jsem ji vypnul
kvůli nerušenému hraní
večer na didgeridoo
přišlo mi to divné
někdy mám holt zkreslené
představy
o následcích
situací
které vytvářím
či v nich působím
obzvlášť v interakci
s ním
Jedna mě ale znepokojuje
pokaždé
dnes vznikla slovy:
„Nic mě nebaví,
mít bouchačku,
tak se zastřelím.“
Pronese sdělení
nechce radu
a už vůbec ne
změnu
schovaný
za hradbami argumentů
proč to nejde
a tak dnešek utopí
a zítřek nepřichází
Dennodenně
stejný režim
od rána do večera
samé šílené
sebedestruktivní zvyky
odmítání života
přežívání v alkoholu
tabáku a lécích
Televize od rána
bliká a křičí
své negace
a nabídky zboží
když už získala pozornost
a rádio Blaník
vymílá dokola
stejnými songy
mozek do plev
Zbláznil bych se
už po týdnu
a on roky
nejinak
Tělo volá
hlasem nemocí
a vypovídá službu
on ale nezastaví
a trpí
a jeho bolest
mě prostě bolí
taky
