Otužilec
Otužilec
Někdy pobývám
ve zbytečných úvahách
a v některé ze zvyku
o chvíli déle
abych ji poznal
o čem mluví
jak se chová
co způsobuje
mému tělu
Bruslím na jejím
tenkém ledě
až se často
prolomí
a ona mě pohltí!
Prudce se ochladí
obestře mě hrůza
jak se zalknu
divoce se zmítám
a dusím se
Toužím vyplavat
na hladinu
nad hlavou ale
nerozbitnou krustu
to jak mě zavedla
až bůhví kam
a plíce bez kyslíku
těsně před nádechem
Buším pěstmi
v panice zmatkuju
a urputně hledám
kde se ukrývá
díra
skrz kterou
jsem sem pronikl
Úplný porod!
Najednou ji nahmatám
a když se jí procpu
a pak se nadechnu
pocítím život
s rozkoší pulzující
v každé buňce
a obrovskou radost
že se to povedlo
Přece by bylo smutné
kdyby mě polkla
kdejaká skulinka
A že jich na světě
je!
