Jdi na obsah Jdi na menu
 


Palác poezie

     

Zametám před branou

Polorozpadlého chrámu

Ulepený všedností

A prachem té bídy kolem

     

Občas zaslechnu šepot

Úchvatných veršů zurčících v duši

Ale častěji

Praskání suchých větví

Ze stromu života

Za kamennou branou

     

K pramenům! volá to cosi ve mně

A rákos odpadá

Nárazem o tvrdou zem

     

Jsem než ten prach

Přesto ó jak mě láká

Vstoupit, kam jen ometám cestu

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ó

alenka vávrová, 3. 11. 2011 16:43

líbí se mi vaše básně

Re: Ó

M.H., 3. 11. 2011 18:28

Děkuji! Spřízněná duše potěší :)

konečně

miloš bouček, 2. 5. 2010 12:21

Konečně jsem si přečetl něco od Vás- protože jsem našel v bundě lístek s adresou Vašcih stránek - pozdě, ale přece. Komentář píšu jen k této básmi, četla jsem jich samozřejmě víc, nejen tuto. Líbí se mi to. Předpokládal jsem to, nevěděl jsem, zda oprávněně, a jsem rád, že mě to nezklamalo.
Tak ať se daří