Perspektiva
Perspektiva
Psát verše odněkud z hřebenů vln,
kde slova nejsou ničím
víc než jen nánosy, kterých jsem pln
a jimiž sebe ničím,
vzduchem se opájet, sluncem se hřát
a radost cítit z nitra,
v hudbě se rozplynout či v sobě snad
a smutek prožít zítra,
opustit depresí ponurý sad,
kde ve dne v noci straší,
těšit se láskou, že mohu ji dát,
neb ona chmury plaší,
nadechnout naděje voňavý dým,
jenž tiše mizí v přítmí,
a v básni zhmotnit ji jak silný rým…
Už slyším její rytmy!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
