Poslové Pravdy
Poslové Pravdy
Někdy jich je příliš!
Ostrými lokty
zaplňují prostor
naklánějí se
ke mně přes zábradlí
divoce gestikulují
a křičí
jako fanoušci
na nějakém podivném
koncertě
Dusí mě tím
až k zalknutí
a znejišťují
jestli je tohle
opravdu to
co chci
„Jenže jak jinak
mi Pravdu sdělit,
abych uslyšel?“
krčím pak nad tím
dospělácky
rameny
a přijímám ji
takovou
jaká je
„Škoda že nejsem
punková hvězda,
co huláká svoje
texty
do skákajícího davu!“
povzdechnu si však
přeci jen
pak ale obvykle
alespoň napíšu
báseň
protože si uvědomím
že sdílená bolest
je poloviční
a sdílená radost
přeroste vše nicotné
Audiozáznam z Večera autorské tvorby zde.
