Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stéblo smutku

Stéblo smutku

                    

Kristýnka se

rozplakala

                   

že ztratila oranžovou

opičku

                    

a já tomu

naprosto rozumím:

               

Ztráta je smutná

záležitost

                

a děti přetlak

z toho pocitu

              

uvolňují slzami

               

tedy tou nejpřirozenější

cestou

                     

Během dospívání

              

jsme uvěřili

ostatním

                     

že se to nesluší

                   

proměnilo se vnímání

důležitosti toho

co za to stojí

                   

případně jsme značně

otupěli

                          

Koneckonců

                     

už nám

není pět

              

říkáme si

                  

a to smutné

v sobě hromadíme

                     

postupně a plíživě

                    

A tak po léta

trpíme

                    

neboť smutek

                     

neumíme

oplakat

                     

ani pustit:

               

Držíme se ho

jako stébla

                     

protože máme

dojem

               

že svým způsobem

určuje

co jsme

                 

aniž bychom

chápali

             

že právě proto

                

se topíme

                               

                                           

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář