Zachytit krásu
Je všude kolem
dívat se není totéž
co vidět
na první pohled
září jen opravdu silné
aury
mohou mást
a ukazovat něco jiného
protože vnímání reality
je překreslením
jí samé
nakonec ještě snad
bude pravdou
že svět je takový
jaký jej vidíš
a nejen on
i život
práce
či láska
samá velká slova
symboly s nánosy
individuálních pokřivení
vyprázdněné bezobsažné
nic
ve své reciprocitě
semílající uvnitř
na jemnou pastu
okázalé ostny
svévolných výkladů
vykradačů hrobů:
přivlastní si mrtvolu
i její zásluhy
a jejími výroky
hovoří za svou věc
jak ale mluvit
za sebe sama
když kvalita nestačí
a témata okrajová
zajímají sotva pár lidí
a ty to nejsi
bouřkový mrak
šedne do tmava
šerem probleskne
záře uvolněného
napětí
hrom aby do toho
škrtnout ta léta
zahodit popsané diáře
vrátit klíče
a zavřít za sebou
po ničem jiném teď
ani netoužím
mozek na kaši
přejedený nadosmrti
hrnečku dost
hezká gesta
na rozloučenou
vážím si toho
srdce pod nánosy
podivných emocí
divoce tluče
na mříže léty
zpevněné
až nebylo kudy kam
a omílání
stejných frází
unavilo
do kómatu
zamlklých smutků
V protichůdnostech
drcený na prach
těším se na nádech
