Žít budoucnost
Žít budoucnost
Když hledíme
kamkoli
dopředu
ihned se ujme
slova
představivost
Vznikne rozpor
mezi tím
co je
a jaké cokoli
chceme mít
V tu chvíli
se zrodí
nespokojenost
která odmítá
současný stav
a touží po čemsi
co má nastat
Jejím společníkem
je strach
jenž našeptává:
„Co když
se to a ono
nepodaří,
zvrtne,
rozpadne!“
Tón
jeho hlasu
nás nenechává
klidnými
a my se tak stále
v různé míře
čehosi
bojíme
Jenže budoucí
čas
je iluzí
protože nic
z toho
o čem sníme
nebo čeho se
obáváme
ještě nenastalo
a tedy prostě
není
Přijmout
tuto pravdu
rozbili bychom
pohodlný
sebeklam
v němž odsouváme
zodpovědnost
za svoje
naplnění
na čas
v němž jednou
budeme mít
všechno
o čem se
domníváme
že je důležité
Zastavme se:
Co skutečně
potřebujeme
ke spokojenosti
ne za rok
ne za pět minut
ale právě
teď?
