Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ztracen sobě samému

Ztracen sobě samému

                  

Přes rok monologu tvého:

plno zmatků, mračna trhlin;

nechceš o nich slovo slyšet,

držíš se svých konstrukcí,

                   

v nichž vždy tvrdíš cos jiného,

podle toho, zdali máš splín,

kdo co řekl, kdes co vyčet…

Jako byl bys onucí:

                

Obmotáváš pravdu čísi

a tou botou načichneš,

než tě stáhnou, jinam dají…

                    

Miluješ, co bylo kdysi:

pohádky a vlastní lež.

Jen ať mysl zaměstnají!

            

                     

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář