Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zvrácená tvorba

Zvrácená tvorba

                 

Tlačí se ze mě zas slova jak trus,

padají moudra, jež proudí mi z nitra,

některá na prd jsou, jiných je kus,

ven ovšem musí hned, jaképak zítra!

               

Tak sedím na trůnu, kraluji veršům,

potím se z napětí v celé své kráse,

často však vyleze lehký to jen šum,

ačkoli hlásil se verš jako prase!

                

Někdy je z tlaků všech jen planý poplach,

a potom vzdávám svou touhu vše vydat,

ačkoli tam uvnitř trpím jak zvíře,

               

jindy pak vznikne víc než prázdný potlach

a náhle cítím, že musím dost přidat,

abych to všecičko měl na papíře.

               

                       

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář