Rozhovor v kavárně
„Stejně
Musím přeci být kdo jsem,
Nemůžu se přetvařovat,“
Říká mladá paní
Jiné
O něco méně mladé
Odevzdaným a smutným
Ba možná rezignovaným
Hlasem
Jakoby omluvně
A pokračuje o své schopnosti
Se přizpůsobit
Dávám si dort a kávu
Mezi knihami
Kde jsem chtěl cosi komusi číst
Ze své rozmanité tvorby
Ale nikdo nepřišel
Vlastně možná proto
Že jsem to nikomu neřekl
Šlehačka ze zákusku
Rozkydla se mi po triku
Jako metafora:
Bílá skvrna
Po níž zbude flek
Tu a tam tak začíná
Nový život
To když má Stvořitel
Rozvernou náladu
Setřel jsem vše
Ubrouskem
A na záchodě omyl
Ať žije obvyklejší scénář
Ženy stočily
Řeč na pocity
Nekonečné téma
Na ničem jiném
Možná ani nezáleží
Neboť čas prchá
Jako šílený
A sotva se zastavíš
Mezi touhou vytvářet
bílé skvrny
A potřebou
Něco smysluplného
Vykonat
Zbytečnými verši
Plní se svět
Svůj příspěvek
Plánuju přečíst
V brzké době
Na podobném místě
Neboť ženy zde jsou vnímavé
K niterným pohnutím
A šlehačky v zákuscích
Je dost
Krása se značně
Přeceňuje
Protože fotky
Vládnou našemu
Obrázkovému světu
A každý je samosoudcem
Hlasem lidu
Jenže kdo by neměl rád
Estetiku
Obzvláště v pornu
Znuděný honěním
Od čerta k ďáblu
Srkám kávu
A dávám si pozor
Na fleky
Má žena by mohla vyprávět
Zostudil bych i
Trpaslíka Šmudlu
Dámy se vydaly
Do Itálie
Lyžují
A hledají slova
Která by popsala
Nepopsatelná panoramata
Kdo by odolal
Jejich vrcholům
Jenže záleží prý
Hlavně na počasí
Důležitá je příprava
Vrcholy pak následují
Jeden za druhým
Jako ve zmiňované
Kinematografii
Téma se změnilo
Na suplování čehosi
Co chybí ve vztahu
Volání s blízkým
Ve čtyři ráno
Přitažlivost je prý
Krásná
I když dotyčný
Nechce vztah
Je to prý úsměvné
Že každý šuká někoho jiného
Ale blíž má ta dotyčná
K tomu na druhé straně
Aparátu
Protože s ním může
Mluvit o čemkoli
Konfrontovat ho
Beze strachu
Někteří potřebují
Iluze
I v touze
A být sám sebou
Je stále téma
Poněkud nejasné
Pěkné prý je
Že používá smajlíky
Asi bych neměl
Psát co říkají
Když ony si přisedly blíž
Nejde to přeslechnout
Jako by sdělené
Mělo být zaznamenáno
Jedna odešla na záchod
Druhá zvedla telefon
A hovoří o tom
Že už je osmnáct
Bez dvou za dvacet
Meleme se tady
Mezi knihami
Verši o ničem
A tematicky podobnými
Potlachy
Plnými bezútěšnosti
Ze sebe sama
A světa kolem
Ládujeme do sebe
Cukry a tuky
A čekáme
Kdo zavolá
Kdo si vzpomene
Na další bezprizorní duši
Ale také prý nemůžeme
Věřit všemu
Pronáší po návratu
Z toalety
Jedna z múz
Zásadní větu
Která platí
Pro celou tuhle báseň
Jako pro každé slovo
Snad krom toho Božího
Ale kdo vlastně věří
Alespoň v něj
Přemýšlím
Kdyby používal smajlíky
A fotky
Snad bychom rozuměli víc
Naštěstí si přisedly
Tři děti
S maminkami
A v radostných zvucích
Jejich hlasů
Zaniklo vše zlomové
V dialogu dvou žen
Zbývá už jen má vlastní
Nekonečná moudrost
Odkud mohu čerpat
Pro své verše
A tudíž se pietně
Odmlčím
