Jdi na obsah Jdi na menu
 


PRÓZA

Drazí čtenáři, podívejte se, jaká dobrodružství můžete v mé knize prožít:   

        

 zeme-invalidu-predek.jpg V děsivé totalitě Nové země jsou Občané pro jejich vlastní dobro sledováni pomocí čipů a Strana zakázala mimo jiné i chůzi, aby si lidé neublížili. Brutalita vůči protivládně smýšlejícím členům odboje nezná mezí a Pořádkové sbory je nemilosrdně likvidují nebo deportují do pracovních táborů.

 Sedmnáctiletá revolucionářka Světlana dostane zvláštní úkol a pokyn získat pro spolupráci i syna vysoce postaveného člena Strany. Podaří se jí překonat nesnáze a s pomocí Autonomu zasadit Straně smrtící ránu? Zjistí Agáta, že štěstí leží jinde než ve stranickém učení? A komu slouží ministr H., vynálezce invalidizující vakcíny?

 Rozmanité příběhy tohoto dystopického románu z blízké budoucnosti umožňují nahlédnout do fungování společnosti, která se vzdala vlastní svobody i zodpovědnosti.

   

UKÁZKY z knihy jsou ZDE.

 

Přímo ZDE si můžete knihu objednat

 

Více info:

HONZÁK, Martin: Země invalidů. Teplice: Nakladatelství HČK, 2021. 304 s. ISBN 978-80-908249-0-4

      

Koupit ji lze v ústecké Dobré čajovně i v ústecké čajovně U Vysmátý žáby nebo zde na stránkách.

     

Recenze na tuto knihu je z pera dr. Haráka v časopise Tvar (06/2022) zde (leč jen pro předplatitele Tvaru).

Vybírám z ní alespoň pár slov (pochopitelně těch lichotivějších):

     … vlastně mne bavilo vše a všechna místa tam, kde si autor od svého psaní udržuje odstup: ve velkém i v malém. V malém tehdy, pokud se pokouší o  nadhled, humor, ironii – a  pokud svět psaním stvořený vnímá i podává jako svět fikční. Buďsi pak takový humor třebas i  přes míru černý, či snad krvavý. Důležitější je však ono: Ve velkém. Důkazem toho, že Martin Honzák nepopisuje papír, ale skutečně tvoří, je pro mne napínavý děj rozestřený po celé knize, ale především její kompoziční učlenění: Ani košíkářská jehla v  Čapkově Hordubalovi, ani lidský prst z  masové konzervy v  Honzákově románové dystopii neobjevují se před očima postav a zrakem čtenářovým nahodile a zbytečně.

     Jako by se svým psaním Martin Honzák rostl a vyrostl: Závěrečná pasáž knihy, nabízející nám nešťastný konec ve dvojím pohledu – dozorců (Shawn), a  zotročených (Světlana), patří k  tomu lepšímu, co jsem v  poslední době z české prózy četl." 

 

Děkuji, pane doktore!

M. H.

              

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář