17. 6. 2016
Telefonát
Telefon vyzváněl, nestihl jsem ho vzít;
ten den byl divoký, marně jsem hledal klid,
ostatně tak jako každičký jiný čas,
co se mi rozpíjí a málo je v něm krás…
Kamsi se rozbíhám a volám tedy zpět,
dost to tam chrastilo, útržky slov a vět…
Přesto tam cosi tak známého znělo!
Zastavím… sluchátko však oněmělo.
Pak ovšem ožilo mrazivou větou tou,
z níž v hlavě blikala shora i zdola
červeně kontrolka jak pominutá:
„Chci se moc vrátit zpět, zpět do života!“
Sedám si, šokován podivnou jistotou:
Z hlubiny má vlastní duše mi volá.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
