Daniil Charms
Kalindov stál na špičkách a díval se mi do obličeje. Bylo mi to nepříjemné. Odvracel jsem tvář stranou, ale Kalindov kolem mě kroužil a zase se na mě díval. Zkoušel jsem se před Kalindovem schovat za novinami. Kalindov mě však přelstil. Zapálil moje noviny, a jakmile vzplály, upustil jsem je na zem a Kalindov se mi znovu díval do tváře. Pomalu jsem ustupoval ke skříni, až sjem se za ní úplně schoval a na několik okamžiků jsem si odpočinul od dotěrných Kalindovových pohledů. Ale můj odpočinek neměl dlouhého trvání: Kalindov se připlazil po čtyřech ke skříni a zespodu se na mě podíval. Došla mi trpělivost: zavřel jsem oči a kopnul jsem Kalindova do obličeje.
Když jsem oči opět otevřel, Kalindov stál přede mnou, obličej měl potřísněný krví a ret rozseknutý. Jako předtím se mi díval do tváře.
1940
(Ten, který vyšel z domu… Antologie literární a filozofické tvorby činarů. Volvox Globator, Praha 2003)