Poezie Martina Honzáka

     Byl jednou jeden holub. Říkali mu Vrkoš, inu jméno pro holuba jako každé jiné. Byl psychicky nakřáplý, ale kdo se tomu v dnešní době vyhne, že. Jako malý si totiž hrál u holubníku svého kamaráda Vrkala; zrníčko, s kterým si hráli, se jim zakutálelo k nohám Vrkalova dědečka. Vrkošek si pro něj běžel, dědeček však na něj šlápl a stál. Ani o tom nevěděl. Vrkoš k němu doběhl a honem ho nenapadlo, jak si o něj říct. Civěl chvíli na dědulu, který se upřeně zadíval do Vrkošových dětských očí a démonicky prohlásil: „Co čumíš jako trouba?!“

     Vrkošovi se už nechtělo si hrát. Poprvé a napořád podlehl mínění druhých a doživotně se cítil tak trochu jako trouba.