Pohádka o okně, které bylo zamlžené
Pohádka o okně, které bylo zamlžené
Bylo jednou jedno okno, a to okno bylo furt zamlžené. Dost si z toho zoufalo, jenže nemohlo přijít na to, proč tomu tak je! Naštěstí mělo pár kamarádů, kteří mu rádi pomohli tuhle záhadu vyřešit. Byli to: Tužka, kyblík s vodou a houba na mytí nádobí. Sešli se u něj večer a přinesli s sebou něco na zahřátí. Deku a pár polínek dřeva. Tihle parťáci s ním trávili každou noc, a tak by přeci mohli vědět, co se to vlastně stalo!
„Tak s čím potřebuješ pomoct, kamaráde?“ zeptal se kyblík. „Víte, už roky mám každé ráno okno! Nevím, jak se stalo, že vidím svět tak mlhavě!“ „No to bude asi tím, že jsi po ránu zamlžené!“ spustila přechytračelá tužka zostra. Byla nějaká nabroušená, asi měla své dny – jednou za čas s ní totiž děti psaly úkoly a při tom ji okusovaly. A zrovna včera se to stalo a zítra prý zas.
„Ale kdybychom spojili síly, tak oknu snadno pomůžeme!“ rozzářila se houba na nádobí, až jí šla pěna od huby.
„A kdyby bylo přes den otevřené, možná by se vyřešil i problém s dětmi,“ pronesla tužka uštěpačně, až jí odlétl kousek tuhy.
„Mám nápad,“ zajásala houba. „Já se namočím do kyblíku s vodou, napěním se a okno umyju.“ Tužka nadšeně přikývla: „A já budu svým ostrým hrotem odhánět děti, aby okno neušpinily svýma prasečíma prackama! Občas je trochu bodnu. Výchovně a mile, samozřejmě,“ zachroptěla v ošklivém smíchu.
Okno se nechalo umýt a celé žaslo, jak je krásně průhledné! Po opravdu dlouhé době vidělo své kamarády takové, jak vypadali. A prožilo s nimi tradiční noc.
Jenže ráno bylo zase zamlžené!
Hned jak kamarádi vstali, uviděli to a trojhlasně vykřikli: „Cože??“
„Třeba to bude tím, že pod tebou leží ten divný rybník, co z něho každou noc vykukuje to strašidlo!“ zašplouchal kyblík. „No a co by to tak asi mohlo být?!“ zakroutila očima tužka. „Mlha, že by se dala krájet!“ napovídal kyblík, protože voda v něm byla právě z toho rybníka.
Došlo to všem najednou, a tak čtyři hlasy vykřikly: „Rákosníček!“
V tu chvíli přišel právě on, vyslechl si, co mají přátelé za problém, pak pokýval hlavou, vzal okno, odnesl jej k domečku a zasadil do rámu.
Od té doby se okno už nemlží. Jestli tedy trochu nemlžíme my.
Audionahrávka z Večera autorské tvorby zde.