Paní Mysl
Paní Mysl
Jsme jí tak posedlí, oddaně věrní!
Leč její ledové prsty se noří
zezadu do očí – zbarví je černí –,
láska to nebude, co v nich pak hoří…
Jen ústa otevře, děsivě křičí,
a nebo šeptá – až zuby mi trnou –
ty svoje příběhy, v nichž všechno ničí,
kterými z temnot se démoni hrnou…
Houpavým rýmem tu však z nitra prýští
cosi, co přerůstá obvyklé stavy
a zklidní, potěší, rozzáří zas!
Jenom to nenechat na chvíle příští
a radost procítit teď, kdy tě baví
život a každá ze všech jeho krás.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
