11. 5. 2011
Praskot
Praskot
Jdu lesem krok co krok – jen samé chyby,
děsivý prostor kol a kol;
cos mění se z pohybu na pochyby
v úžasný, tichý, němý bol.
Jak rád bych – co jen mě donutí? –
ten praskot větví svěže žil.
Kam půjdu, abych kráčel s chutí,
to temné v lásku proměnil?
Možná že tomu nelze utéct,
Sil – zbývá-li – je poskrovnu.
Myšlenky běží, každá svým směrem...
Ta zrnka zlata prsty protéct
mohou, vnímám-li jenom tmu.
Snad střežit bych měl je revolverem?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
