Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. 5. 2011

Praskot

Praskot

         

Jdu lesem krok co krok – jen samé chyby,

děsivý prostor kol a kol;

cos mění se z pohybu na pochyby

v úžasný, tichý, němý bol.

          

Jak rád bych – co jen mě donutí? –

ten praskot větví svěže žil.

Kam půjdu, abych kráčel s chutí,

to temné v lásku proměnil?

        

Možná že tomu nelze utéct,

Sil – zbývá-li – je poskrovnu.

Myšlenky běží, každá svým směrem...

        

Ta zrnka zlata prsty protéct

mohou, vnímám-li jenom tmu.

Snad střežit bych měl je revolverem?

    

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář