24. 4. 2011
Proudy
Proudy
Zabloudil jsem do krajiny
plné dlouhých, temných stínů,
kde „mé já je někdo jiný“,
jak psal kdosi na hladinu.
Pod povrchem proudy vírů
strhávají bezohledně
lásku, něhu, štěstí, víru...
zbytky slůvek od posledně.
Skrytě hledám domovinu,
kde sám sebou můžu být,
aniž bych tu cítil vinu,
nebo úzkost, žal či strach.
Můžu časem pochopit
co tkví v proudů divných hrách?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
