Soudce
Soudce
Na ostrých hranách a na třecích plochách
směšně se kroutím a nejapně žvaním,
když vidím nicotu, k níž jsem to dotáh´,
a marnost dalších snah… Až se jich straním.
Vše bídné, prázdné je, a taky špatné,
ať už jsem rozehrál tu kterou hru!
Opravdu všechno? Nu, říkám si: „Snad né!“
Hledám jak Eskymák pro žití kru…
Mrzne a vichr tu do tváře šlehá,
nehezkou optikou dívám se zas
a stavím iglú si s vypětím sil.
A přitom kolem je láska a něha
a v rytmech úchvatných plyne mi čas.
Cos zde mne vyzývá, abych jen byl.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
