Poezie Martina Honzáka

V pavučinách

Kam se mi ztrácíte, příjemné pocity? 

Jak v poušť tu mění se louky kdys kvetoucí…

Chvilku jsem doufal přec, že to máš v moci Ty; 

Mohu si za to sám, jsa znaven bezmocí

Naplněn plytkostí, smetím a bolestí 

Jen hloupě žvaním, když činy tu nutné jsou:

Cokoli učiním, nevede ke štěstí, 

Ani mí přátelé už to dál nesnesou 

Jak se jen vymotat z bludiště prázdných slov 

Sám sobě nelhat a nebát se příštích dní 

Po zrnkách všednosti procházet s lehkostí? 

Hle, v koutech vědomí sedí pár černých vdov 

A sají naděje… dojdou i k poslední… 

A potom pustí se z hladu i do kostí.