18. 11. 2011
Vzácní lidé
Vzácní lidé
Kolik peří všehomíra
nacpeme si do polštáře?
Někdo touhou po něm zmírá,
láká lesk ho, jeho záře,
jiný raděj prospí léta
pod peřinou zlatem tkanou
a s tou tíží hůř se létá,
nechce říct jí: „Nashledanou!“
A potom jsou tací, kteří
pochopili, kam a kudy;
prošli Božím osvícením:
pro ně v polštářích je peří,
zlato jeden z druhů rudy.
Jsou to lidé, jichž si cením.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
