Známé pole
Známé pole
Chmury sprostě obestřely
zraky mé a zatemnily
cosi uvnitř… jedů střely
drsně mě pak uzemnily.
Hrdlo se mi z toho stáhlo,
že promluvit skoro nešlo…
Všechno se mi ten den táhlo
a hezkého nic nevzešlo.
Slova! Co ta jenom zmohou?
Mluvím stále o tom samém
a motám se v divném kruhu.
Vyvést z něj mě však nemohou:
Ač jsem tu na poli známém,
léta marně čekám vzpruhu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
