(772)Zpověď
Zpověď
Nesnáším svou poezii…
Není to to jediné!
Hlas, vzhled, celu, v které žiji,
trapné běsy rodinné,
smyčku pevně utaženou
kolem krku, rukou též…
Milován jsem jen svou ženou,
jestli i to není lež.
V iluzích jsem utopený
o sobě i o druhých,
každý tón v nich je bezcenný
a mizí jak loňský sníh.
Přátelé mi vzdalují se…
O rozum se strachuju,
to když ráno s hlavou v míse
štěstí noci splachuju.
Záznam z autorského čtení (audionahrávka) zde.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
