Poezie Martina Honzáka

Básníkova slova

(věnováno Ondřeji Prchalovi)

Hledal jsem verše, jež cestu mi naznačí,

pročítal knihy a naslouchal okolí,

naději živil jsem, sama však nestačí,

když to, co tíží tě, může být cokoli.

Plaval jsem životem jak nudle v bandasce,

na dotek od zdroje, přece však vzdálený,

podivně vyprahlý psával jsem o lásce,

o smutku, o bytí, hrách házel na stěny…

Měl jsem své pochyby a dost si zoufal už,

ten požár bral si vše a já nic nehasil.

Pak básník promluvil! Ten velký malý muž

pro slova souladu, jež vede do ráje,

kompromis nehledal, když směle prohlásil:

„Kdo duši nevsadí, stejně ji prohraje.“